Výsledky z Ještědu najdete tady
S každým nástupem Tadeje, Remca nebo Jonase roste u mnohých fanoušků představa, že cyklistika je ryze individuální sport. Nadlidské výkony lídrů jsou pro diváky atraktivní, vyvolávají silné emoce a formují naše vzpomínky na jednotlivé závody. Neměli bychom ale zapomínat, že za každým individuálním úspěchem je tvrdá práce a dokonalá souhra celého týmu.
Ať už se bavíme o profesionálních závodech, tréninku nebo víkendové vyjížďce, jízda ve skupině – v pelotonu, nebo jak říkáme v Pavé Cycles „v balíku“, k cyklistice neodmyslitelně patří. Má svá psaná i nepsaná pravidla, na která bychom měli myslet pokaždé, když se chystáme na vyjížďku s přáteli nebo s naším oblíbeným cyklistickým klubem.
Naše chování okamžitě prozradí, jak zkušení jsme cyklisté i jací jsme lidé… A hlavně do velké míry ovlivní, jak si společný švih užijeme, a zda všichni dorazíme v pořádku do cíle. Pojďme si připomenout několik základních doporučení pro jízdu v balíku, na která bychom měli pamatovat.
Znalost dopravních předpisů patří mezi základní dovednosti každého cyklisty a měli bychom je vždy dodržovat. Pro jízdu ve skupině to platí dvojnásob. Když vedete balík cyklistů, a blíží se křižovatka, nesmíte ani na chvilku pochybovat o tom, kdo má přednost. Stejně tak důležité je udržovat si přehled o všech účastnících provozu v blízkém okolí a snažit se předvídat jejich chování i případné chyby (nedodržení přednosti v jízdě, nečekané zastavení auta u kraje vozovky, otevření dveří směrem do cyklopruhu apod.). A když už nějaká ta chybička v provozu nastane, není nutné všudypřítomné napětí dál eskalovat. Naopak. Vzájemná ohleduplnost a vstřícnost je pro dobré vztahy na silnici klíčová. Pokud cyklisté ve skupině například vidí, že brání ve výhledu autům za nimi, na přehledném úseku gestem naznačí, že nyní je vhodný okamžik pro bezpečné předjetí celého balíku. Kultivovaní řidiči za vstřícné chování poděkují – a hned se jede všem o trochu lépe.
Před každou vyjížďkou je fajn vyhradit si chvilku a ujistit se, že na kole všechno funguje a vyjížďka bude bezpečná. Zkontrolovat brzdy, tlak v pneumatikách a opotřebení plášťů je naprostý základ. Zároveň není nic příjemného, když se z pelotonu ozývá cvakání středového složení, pískání ložisek, kotoučů nebo skřípání suchého řetězu… Donekonečna opakující se nelibé zvuky dokážou na dlouhé vyjížďce zkazit náladu celému balíku. A taky trochu vypovídají o vašem vztahu k cyklistice. Pokud nemáte ani na základní údržbu svého kola čas, vybavení nebo zkušenosti, nechte si vše potřebné poladit v renomovaném servisu, kde vám rádi pomohou a případně poradí, jak o svoje kolo pečovat v domácích podmínkách. Vyjížďka na seřízeném kole, kde všechno funguje, jak má, přináší několikanásobně lepší zážitek - to potvrdí každý cyklista.
I tady platí, že bezpečnost je na prvním místě. Pokud vyrážíš na společnou vyjížďku například s Pavé Cycles, helma je podmínkou. Přední a zadní blikačka zvyšuje tvou viditelnost na silnici (i přes den) a kdykoliv hrozí, že se budeš vracet až se západem slunce (nebo za snížené viditelnosti) – přední i zadní světla jsou nepostradatelná. Cyklistické brýle ochrání tvůj zrak, abys ses mohl plně věnovat řízení za všech povětrnostních podmínek (večer volíme čirá nebo fotochromatická skla). Náhradní duše, pumpička (nebo CO2) a nářadí na opravu defektu je takřka povinná výbava – a potřeba je taky umět případný defekt opravit. Hodí se s sebou vozit i lepení (případně knoty na opravu tubeless plášťů), kapesní nýtovačku a rychlospojku na přetržený řetěz. Pokud máte elektrické řazení, uvezete i náhradní baterku do páky (Di2: CR1632; AXS: CR2032). Důležité je taky zvolit vhodné oblečení a případně mít co na sebe, když se počasí náhle změní. I když máte v plánu zastávky na občerstvení, mějte s sebou vždy dost tekutin a nějakou tu svačinku, aby vám nedošla energie.
Pokud se chystáte na vyjížďku v novém kolektivu, nestyďte se přijít organizátory pozdravit, představit se a úplně v pohodě přiznejte, kolik máte s jízdou v balíku zkušeností a v jakém tempu jste zvyklí jezdit. Jestli vyrážíte ve větší skupině poprvé, určitě se nehlaste do nejrychlejší skupiny ostřílených borců, kde se chyby nováčků zpravidla moc netolerují. Zvolte si raději pozvolnější tempo, ve kterém si snáze osvojíte všechna pravidla a náležitosti jízdy v balíku zejména jízdu v háku, signalizaci, střídání... A pokud vám náhodou nebude něco jasné, nebojte se zeptat. Ostatní vaši pokoru ocení, rádi vám poradí a pomůžou vám rychleji se zdokonalovat.
V Pavéčku si před každou vyjížďkou společně připomínáme základní pravidla pro jízdu v balíku. Nedílnou součástí našich „safety talků“ jsou signály (gesta), kterými jezdce za námi upozorňujeme na veškeré nepředvídatelné situace. Nejčastěji upozorňujeme balík na změny směru jízdy, zpomalení nebo zastavení, nerovnosti, díry a výmoly na silnici, objíždění překážek, koleje a zpomalovací prahy, jízdu se sedla a podobné manévry. Pokud v signálech a gestech ještě nemáte úplně jasno, mrkněte na článek, který jsme tomuhle důležitému tématu věnovali už dříve.
První pozice je nejnáročnější na výkon, ale i z pohledu odpovědnosti. Kromě toho, že jezdci “na jedničce tahají špic“, udávají tempo a volí ideální stopu, musí celou skupinu jasně navigovat a informovat o veškerém dění před ní. Vzhledem k tomu, že pro všechny ostatní v balíku je výhled značně omezený, „jednička“ s dostatečným předstihem signalizuje všechno, co jsme právě zmínili v odstavci “komunikace je základ”. Před průjezdem křižovatky (nebo kruhového objezdu), musí jezdci na první pozici vždy počítat s rozsahem skupiny tak, aby balík neomezoval účastníky provozu, kteří mají přednost. V hustém provozu je vhodné skupinu dočasně rozdělit. Ve sjezdech, zatáčkách a nepřehledných úsecích jezdci „na jedničce“ hlásí protijedoucí auta (nebo změnu dvouřadého balíku na single line formaci). Cílem lídra je v první řadě bezpečná a plynulá jízda celé skupiny bez nepředvídatelných manévrů.
Na pozici uprostřed balíku se necháváme vést, šetříme energii jízdou v háku a snažíme se kopírovat ideální stopu. Nejdůležitější je tady důvěra jezdcům před námi a poctivé předávání signálů jezdcům za námi. Jestli se k nám signály nedostávají, řekneme si o ně. Pokud jezdec před námi nepůsobí jistým dojmem, necháme si trochu větší odstup. Když někdo hlásí „defekt“, pošleme info dopředu tak, aby „jednička“ zastavila balík na bezpečném místě a my jsme mohli pomoc s opravou.
Na konci skupiny platí to, co uprostřed. Ukazovat teoreticky už nemusíte, ale v realitě je lepší mít tenhle návyk tak automatizovaný, že budete ukazovat i na chvostu. Na konec balíku se jezdí svačit, oblékat se apod. Máte tam dostatečné závětří a zároveň neohrožujete ostatní jezdce v případě, kdyby vám „fouklo“ zrovna když si oblékáte pláštěnku a nedržíte oběma rukama řídítka. I na poslední pozici ale zůstávejte obezřetní, balík se tady nejčastěji trhá, proto je dobré být připraven si občas trochu přišlápnout.
V překladu: “Kopírovat ideální stopu, nevyjíždět předním kolem před konec zadního kola jezdce před vámi tak, aby nedošlo ani při náhlé změně rychlosti (nebo jízdě ze sedla) ke kontaktu. Zní to jako triviální věc, ale hodně lidí má zřejmě problém s důvěrou, bez které to v balíku prostě nejde. Namísto toho, aby všichni drželi jednu lajnu, někteří jezdci si povyjedou kousek stranou (směrem do středu vozovky). Ve chvíli, kdy tohle udělají tři lidé za sebou, spořádaný peloton cyklistů se rázem mění na formaci připomínající hejno vlaštovek odlétajících do teplých krajin. Stejně těžce to chápou i řidiči, kteří takový „balík“ těžko mohou bezpečně předjet. Jezdci se tak sami zbytečně ohrožují, bez ohledu na to, že ztrácí veškeré výhody jízdy v háku.
Pokud nevěříte jezdci před sebou – nechte si od něj klidně trochu větší odstup – ale kopírujte jeho stopu. Neukazuje vám? Řekněte si o předávání signálů. Nepomohlo to? Tak se prostě zařaďte (při vhodné příležitosti) do balíku před něj a po vyjížďce se o tom spolu klidně “přátelsky pobavte”. Občas si svoje chyby prostě jen neuvědomujeme. Někdy se zase stačí jen trochu víc vyjezdit, aby se člověk v balíku cítil bezpečněji.
Pamatujme, prosím, že při společné vyjížďce se násobí nejen radost z jízdy, ale taky zodpovědnost. Každý náš manévr v balíku má bezprostřední dopad na všechny ve vašem okolí. Předávání signálů, žádné prudké a nepředvídatelné pohyby, držení formace, předvídání chyb ostatních a neustálá soustředěnost jsou základem každé spokojené, a hlavně bezpečné vyjížďky. Zároveň není na místě přehnaná nervozita. Na jízdě v balíku nic není a každý z nás se přece někdy učil.
Nástupy do kopců, úniky, dynamické sjezdy do pohodových vyjížděk v balíku ale nepatří a měli bychom si je šetřit třeba do příštího monumentu Road Classics.
