Stihni nejvýhodnější startovné do 31. března! Registruj se
Jsi ve fázi, kdy chceš koketovat se silniční cyklistikou a teď se chystáš na ono "poprvé". Před koupí nebo zapůjčením kola se hodí si nechat poradit. Nebo si přečíst tento článek.
Výrobci velikost svých kol označují buď písmeny podobně jako u oblečení. Aby to nebylo tak jednoduché, často se velikost určuje podle délky sedlové trubky. Za střed u většiny výrobců lze považovat rozměr 54 nebo 56 cm. Pokud výrobce používá písmena, většinou tento rozměr označí jako „M“. Velikosti rámu se většinou vyrábějí po 2 centimetrech např. 50 cm, 52 cm, 54 cm atd.) Každý výrobce používá trochu jinou geometrii rámu, a tak ti u různých značek může sedět jinak číslovaný rám. Na druhou stranu skoro každý výrobce na svém webu uvádí tabulku, podle které vybereš správnou velikost.
Při výběru tvé první silničky nebuď jako profesionálové. Takový Pogačar jezdí na rámu se sedlovou trubkou o délce 49 cm, byť by mu podle tabulek měla sedět délka 53 cm. Profíci si berou menší rámy kvůli lepší ovladatelnosti a tuhosti kola. Aerodynamiku posedu získávají i delšími představci a užšími řídítky. Kolo je pak sice obratnější, ale zároveň jeho ovládání vyžaduje větší cit a jízda na něm je méně pohodlná.
Pokud chceš mít z jízdy nejlepší možná zážitek, rozhodně se vyplatí investovat do „vědeckého“ nastavení posedu tzv. fittingu. Při tomto procesu změří různé části tvého těla a otestují tvé dispozice. Díky tomu se pak přijde s „ideálním“ posedem. Dost možná se vymění délka a sklon představce, což je záležitost pár minut a pár stovek korun. Jelikož je ale každý jiný, tak po pár projížďkách se vrátíš do místa, kde ti kolo nastavili a popíšeš, jak se cítíš. Zkušený nastavovatel posedu pak zvládne kolo dle tvých potřeb doladit. Získáš navíc „míry“ jako výška posedu, vzdálenost sedla od řídítek apod., které rovnou můžeš využít, až si koupíš nové kolo.
Silniční kolo je samo o sobě druhem kola, ale můžeš si vybrat ještě z mnoha typů podle toho, v jakém terénu hodláš jezdit. Nechme stranou stroje na časovku a triatlon, na kterých se sedí v aerodynamickém posedu.
Silniční kolo umožňuje jak pohodlný úchop v horní částí řídítek – tzv. beranů, tak aerodynamický v jejich obloucích. V posledních 10 letech jsou trendem aerodynamická kola, která tě na rovině zrychlí. To pocítíš při vyvinutí rychlosti přes 30 km/h. Při svižné jízdě po rovině to není problém a ušetříš síly. Na druhou stranu aerodynamické modely jsou o něco těžší a dražší.
Pokud míříš do kopců, platí pro tebe "čím lehčí, tím lepší". Hodně velké rozdíly vytváří použitá kola – nejvíce druh ráfku. „Rovinářská“ kola používají vysoké ráfky (od 50 mm), které při vyšší rychlosti zmenšují odpor vzduchu, ale jsou těžší. Naopak do kopců se vyplatí kolo s nízkými ráfky, které jsou lehčí. V posledních letech se výrobci už tolik nezaměřují na nejnižší hmotnost kola, protože jeho rychlost ovlivňuje i tuhost rámu. Na váze přidávají i kotoučové brzdy a elektronické řazení.
U různých silničních kol si můžeš na první pohled všimnout velkého rozdílu. Některé mají starší typ čelisťových brzd, modernější používají kotoučové brzdy, které už několik desetiletí dominují horským kolům.
Pravdou je, že na všech silnicích světa zabrzdíš i se staršími čelisťovými brzdami. „Kotoučovky“ ale s sebou přinášejí větší jistotu. Dobře to poznáš na tomto příkladu: Jedeš v městském provozu mírně z kopce čtyřicítkou, a tak je tvá rychlost stejná jako u aut. Jelikož je provoz hustý, jedeš jen pár metrů za autem před tebou. Auto však náhle zabrzdí. Pokud máš „tradiční“ čelisťové brzdy, tak tvé kolo brzdí pomaleji než auto. Dost možná tak zastavíš až o kufr. S „kotoučovkama“ bude tvé kolo brzdit stejně účinně jako auto, a tak bude jízda bezpečnější.
Kotoučové brzdy mají také velkou výhodu při mokru, kdy se nesnižuje jejich účinnost. Velice zrádná je kombinace čelisťových brzd a vysokých karbonových ráfků při mokru. Při těchto podmínkách začnou brzdy fungovat až zhruba po dvou sekundách od zmáčknutí brzdové páčky, byť se používají speciální brzdové špalíky. Na mokru je ale třeba dávat pozor i s kotoučovkami, protože se snižuje přilnavost plášťů. Skutečnou výhodu kotoučových brzd poznáš v dlouhých a klikatých sjezdech, kterých je v Česku poskrovnu. Před zatáčkou budeš moci brzdit razantněji a přesněji.
Kotoučové brzdy tedy v běžném terénu při rekreační projížďce nepřinášejí do jízdy zásadní výhody, ale výrazně zlepšují tvoji bezpečnost.
V případě výběru konkrétního typu řazení se dá snadno podívat do průvodců jednotlivých značek, které vyrábějí komponenty. Kvalita stoupá s cenou.
Řazení vyrábějí v podstatě jen tři výrobci. Nejčastěji narazíš na japonské Shimano, dobře se uchytil i americký Sram a pro fajnšmekry je tu italské Campagnolo s trochu vyšší cenou, ale prémiovější výrobou. Od těchto výrobců seženeš jak řazení, tak brzdy a velká část kol je má z jedné sady. Dané výrobky zpravidla fungují spolehlivě a hlavní rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší sadou je hmotnost a rychlost řazení.
V posledních letech ovládly trh elektronické přehazovačky. Jsou rychlejší, ale také těžší a pro jejich servis potřebuješ počítačový program. Na druhou stranu, pokud je jednou necháš na počítači nastavit a na kole nespadneš, budou ti sloužit celou sezonu. U klasických manuálních přehazovaček si vystačíš se základním náčiním, ale občas je budeš muset nastavovat.
Upravit jízdní vlastnosti kola můžeš velmi výrazně plášti. I tady se v posledních letech změnil trend, kdy se přešlo z 23 mm plášťů na pláště šíře 28 mm. Přináší to s sebou větší komfort, ale samotná pneumatika je o něco těžší. Hodně laiků si myslí, že širší pláště přinášejí i vyšší tzv. valivý odpor, ale výzkumy ukazují, že to není pravda. Pokud chceš komfort, rozhodně sáhni po širších pláštích, pokud hledíš na gramy, ber užší varianty.
Určitě se vyplatí si nechat kolo upravit na tzv. bezdušové provedení, kdy se do pláště nevkládá duše, ale jen lepící tmel s páskou, který zajistí, aby z pláště neucházel vzduch. Díky tomu může být jízda pohodlnější. Klasické galusky se občas ještě používají, ale pro hobbíka jsou nejméně praktické, protože v případě defektu hrozí, že je na místě neopravíš. Vložit do pláště náhradní duši není problém. Kvalitní obutí může výrazně zlepšit jízdní vlastnosti tvého kola.
Pohodlí také výrazně ovlivní sedlo. Tady bohužel neexistují všeobecné rady. S jeho výběrem ti zase může pomoci služba nastavení posedu. A pokud se při jízdě necítíš pohodlně, je tu možnost nechat si vyrobit sedlo na míru. V této oblasti září například česká značka Posedla, která ti podle otisku pozadí připraví sedlo pomocí 3D tisku.
Cesta na trh s ojetými koly se může změnit v jízdu do džungle – jako je na trhu s ojetými auty. U kol ale můžeš docela dobře poznat, jestli původní majitel skutečně říká pravdu. Nejdříve se podívej na převodník. Pokud jsou jeho zuby obroušené řetězem, znamená to, že kolo najelo už desítky tisíc kilometrů. Někteří filutové pak na kole přehazují komponenty a dají tam třeba z nižších či starších sad. Tady je potřeba si porovnat, jestli to skutečně odpovídá originálu.
Vybráním ojetého kola se můžeš dostat ke stroji, který by tě jako nový stál dvojnásobek, přičemž při dobrém servisu může sloužit stejně dobře jako funglovka. Na rozdíl od aut kola pohánějí naše nohy, které mají prakticky neomezený nájezd.
